Slavíme dnes velký svátek Epifánie, tedy Zjevení Páně všem národům, představovaných mudrci, kteří přišli z Východu, aby se poklonili židovskému králi (srov. Mt 2,1-2). Evangelista svatý Matouš, který událost podává, popisuje, jak přišli do Jeruzaléma, následujíce hvězdu, kterou zahlédli při jejím vzniku, a vyložili si ji jako znamení narození krále, předpověděného proroky, tj. Mesiáše. Když však přišli do Jeruzaléma, potřebovali mudrcové radu kněží a znalců Písma, aby věděli kam přesně se vydat, tj. do Betléma, Davidova města (srov. Mt 2,5-6; Mich 5,1). Hvězda a Písmo svaté jsou dvě světla, jež vedla mudrce, kteří jsou pro nás vzorem autentických hledačů pravdy.
Byli to mudrci, kteří zkoumali hvězdy a znali dějiny národů. Byli to lidé vědy v širokém smyslu slova; zkoumali kosmos, který považovali za velkou knihu plnou znamení a božských poselství pro člověka. Své vědění proto zdaleka nepokládali za soběstačné a byli otevřeni pro další božské zjevení a výzvy. Nestyděli se ani požádat o radu židovské náboženské představitele. Mohli si říci: zvládneme to sami, nepotřebujeme nikoho, aby se tak - podle naší dnešní mentality - vyhnuli každému „směšování“ vědy a Božího Slova. Mudrci naopak naslouchali proroctvím a přijali je. A jakmile se vydali na cestu k Betlému, opět spatřili hvězdu jakoby na potvrzení dokonalé harmonie mezi lidským hledáním a božskou pravdou, harmonie, která naplnila radostí jejich srdce autentických mudrců (srov. Mt 2,10). Vrcholem cesty jejich hledání bylo, když se ocitli před „dítětem a jeho matkou Marií“ (Mt 2,11). Evangelium praví, že „padli na zem a klaněli se mu“. Mohli by být zklamáni, ba dokonce pohoršeni. Avšak jakožto velcí mudrci byli otevřeni pro tajemství, které se zjevuje překvapivým způsobem. Svými symbolickými dary dokázali, že v Ježíši uznávají krále a Božího Syna. A právě tímto gestem naplnili mesiášská proroctví, která zvěstují, že národy se budou klanět Bohu Izraele.
Poslední detailní potvrzení jednoty inteligence a víry v případě těchto mudrců je skutečnost, že „ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, a proto se vrátili do své země jinou cestou“ (Mt 2,12). Bylo by přirozené vrátit se do Jeruzaléma do Herodova paláce a do chrámu, aby se podělili se svým objevem. Mudrci, kteří si zvolili za svého panovníka Dítě, to však drží ve skrytosti podle Mariina stylu nebo lépe v Božím stylu, a tak jako se v tichosti objevili, zase mizí, nasyceni, ale také proměněni setkáním s Pravdou. Objevili novou tvář Boha, novou královskou hodnost: lásku. Kéž nám pomáhá Panna Maria, vzor pravé moudrosti, abychom byli autentickými hledači pravdy o Bohu, schopnými žít vždy v hlubokém souladu rozumu a víry, vědy a zjevení.